„Cílem iniciativy Přírodní park Červeňák je dosáhnout toho, aby v areálu bývalého vojenského prostoru na pravém břehu Chrudimky, který je dnes cenný mimo jiné i výskytem řady chráněných a ohrožených živočichů a rostlin, byl maximálně zachován přírodní charakter tohoto území.

Tím by mohla v těsném sousedství centra města a velkých sídlišť vzniknout pro obyvatele Pardubic hodnotná a vyhledávaná odpočinková zóna. Chceme, aby toto území bylo dostupné pro pěší i cyklisty, bylo zajímavé pro dospělé i děti a aby bylo uchráněno necitlivých stavebních zásahů.
Usilujeme o šetrnou údržbu tohoto území tak, aby jeho přírodní hodnoty zůstaly neporušené a současně se otevřelo obyvatelům Pardubic, kteří hledají klid a odpočinek od městského ruchu.“

Naše vize

V prvé řadě je nutno říci, že tento prostor chceme v maximální míře zachovat jako rekreační. I podle zpětné vazby, kterou od dalších Pardubáků máme, víme, že tím je toto území velmi cenné.
Pomocí vhodných, ale minimálních zásahů, chceme nejen přírodní, ale i technické hodnoty nejen zachovat, ale i rozvinout a návštěvníkům nabídnout to, co jinde není.

1. Ochrana přírody
V současné době toto území nepožívá žádného druhu ochrany, co se týká přírody. Výjimkou je samotný tok řeky, kde je díky přítomnosti vážky klínatky rohaté vyhlášena Evropsky významná lokalita (EVL). Vzhledem k tomu, že je zde řada významných druhů živočichů a také díky tomu, že celé území v podstatě navazuje na přírodní památku Nemošickou stráň, tak chceme dosáhnout toho, aby se i zde vyhlásila buď přírodní památka, nebo jenom přírodní park. Obojí svým rozhodnutím vyhlašuje Pardubický kraj a vůbec to neznamená, že by sem nesměla vstoupit lidská noha. Pouze by došlo k omezení některých stavebních činností, které by však pro běžného návštěvníka neměly vliv. Nebylo by možné zde bez povolení rozdělávat ohně a i údržba zeleně by podléhala plánu podle rozhodnutím krajského úřadu. Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Řeší tyto záležitosti detailněji.

2. Historické souvislosti
Po mnoho minulých desetiletí byla tato oblast pod kontrolou železničního vojska. To zde vybudovalo řadu staveb, z nichž se některé dochovaly až do dnešních dní. Myslíme si, že na bedrech současníků je jistý díl odpovědnosti za to, aby tento odkaz byl předáván dál. S tím souvisí cíl vybudování naučné stezky, která bude mapovat a návštěvníkům vysvětlovat činnost vojáků, kteří se zde léta cvičili a kteří velkou měrou ovlivnili Pardubice. Druhá naučná stezka by měla mapovat přírodní hodnoty, které zde jsou a návštěvníkům je přiblížit.
Představu historicko-technické naučné stezky zpracoval Jan Řeháček z klubu přátel Pardubicka.

3. Rekreace a odpočinek
Již v tento čas, kdy je většina ze zmiňovaného prostoru v rukou vojska, je tato oblast hojně navštěvovaná lidmi s trochou dobrodružné povahy. Jsou zde vychozené cestičky, lidé sem chodí na vycházky se psy a řada obyvatel si tudy zkracuje cestu z jedné strany města na druhou. Další sem chodí běhat, či fotit zajímavé živočichy nebo se jen nadýchat čerstvého vzduchu, který tyto zelené plíce vytvářejí. Zde je to jiná příroda. Zcela autentická, opravdová a proto si ji spousta lidí oblíbila. Tuto skutečnost chceme nejen zachovat, ale i rozvinout. Ochrana přírody a rekreace může jít zcela ruku v ruce a prospěch z toho bude mít člověk i příroda.

4. Širší vztahy
Tato lokalita v současné době není příliš dobře propojená se zbytkem města. Proto bychom chtěli dosáhnout spojení pro pěší i cyklisty s druhým břehem nejen přes most Červeňák, ale i přes most Kohnovy soustavy a tím propojením se starou vojenskou plovárnou, která je za tenisovými kurty na Vinici.

Další cesty by využívaly tělesa komunikací, které jsou již historicky v území přítomné a některé z nich jsou z betonových panelů. Zcela nová cesta by mohla vzniknout po pravém břehu řeky Chrudimky a vedla by z tohoto území až k jezu v Nemošicích.

Inspirace odjinud – Na Plachtě, Hradec Králové

Na okraji Hradce Králové byl prostor asi dvakrát větší než je území naše. I hradecké území Na Plachtě má podobnou vojenskou historii. Je skoro dvakrát tak větší a proto i více různorodé, ale při našich úvahách se právě necháváme často inspirovat tím, co se podařilo Na Plachtě.

Tak jako Hradec Králové má svou přírodní památku Na Plachtě, tak bychom i my, tady v Pardubicích, mohli mít Přírodní park Červeňák.

Zde odkaz na stránky: www.NaPlachte.cz

Vize naučné stezky Červeňák

Jednou součástí projektu Přírodního parku Červeňák je vytvoření naučné stezky procházející cenným územím údolí Chrudimky.

První zastavení: vrch Vinice
Pojmenování opukového vrchu nad tokem Chrudimky pochází z třetiny 16. století, kdy zde byla pěstována vinná réva. Pozemky pro pěstování révy poskytl měšťanům Vojtěch z Pernštejna. Ve středověku se vinná réva pěstovala extenzivně, nehnojila se a na hektaru bývalo 20-30 tisíc keřů. Réva plodila na čtvrtém očkovaném čípku na krátkém rameni. V meziřadí se nechalo réví zakořenit, jakmile začalo plodit, staré keře se odstranily. Vinohradnictví zde nebylo příliš výnosné a vinice skončila zřejmě za 30tileté války.
Na sklonku 19. století se stalo prostranství oblíbeným výletním místem Pardubáků. Na vrcholu kopce zvaného Vinice totiž tehdy fungovala mimo jiné oblíbená výletní restaurace a více než 20 metrů vysoký tehdy ještě holý vrch bez stromového porostu nabízel unikátní výhledy na město.

Druhé zastavení: park Vinice
Na počátku 20. století proběhla v těchto místech regulace Chrudimky, jejímž součástí bylo vysázení okrasných stromů podél řeky. Do roku 1910 býval pod vrchem Vinice přívoz, ten byl nahrazen dřevěnoou lávkou.
Roku 1975 byla provedena úprava parku pod vrchem Vinice, kompletní rekonstrukce proběhla v letech 1976-79 a poté v letech 2001-2002.

Třetí zastavení: Archeologické naleziště
Vyvýšené místo více než 20 metrů nad korytem Chrudimky v sousedství dnešního hřbitova v Pardubičkách je spojeno s počátky Pardubic. K tomuto místu se totiž váže nejstarší dochovaná zmínka o Pardubicích, která je uvedena v bule papeže Bonifáce VIII. vydané na sklonku roku 1295, podle níž bere papež pod svou ochranu klášter cyriaků spolu s kostelem sv. Bartoloměje pod svou ochranu.
Zde na nejvyšším položeném místě stávala totiž původní ves Pordoby, později Pardubice Mnichové, dnes Pardubičky. Zde také stával klášter řádu cyriaků spolu s kostelem sv. Bartoloměje a kaplí sv. Jiljí. Není bez zajímavosti, že zde pod podlahou kostela sv. Bartoloměje byl pohřben Arnošt z Hostýně, otec prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic spolu se svou ženou Adličkou.
V roce 1421 pak byl klášter spolu s kostelem sv. Bartoloměje i kaplí sv. Jiljí vypálen husity.

Čtvrté zastavení: Cvičný most u hřbitova
Zde nad tokem Chrudimky se tyči mostní pilíře se dvěma oblouky mostu. Pilíře jsou jedním z dokladů činnosti železničního pluku v první polovině dvacátého století. Sloužily k výstavbě cvičného mostu systému Roth – Wagner spojujícího vojenské cvičiště na levém břehu řeky a oblast Pardubiček na pravém břehu. Systém konstrukce mostu spočíval v tom, že pospojování šrouby a čepy umožňovalo opakovanou montáž a demontáž konstrukce mostu.
Při polním cvičení v roce 1922 byl u hřbitova v Pardubičkách montován vysoký ocelový most soustavy Roth – Wagner, zatím jen na montované podpěry. Teprve o rok později byly postaveny dva mostní oblouky na pravém břehu řeky a vysoký násep na levém břehu.

Páté zastavení: Činnost železničního pluku
Železný most Kohnovy soustavy, který se nahází v těchto místech, byl součástí vojenské úzkorozchodné drážky zvané „Špitálka“. Tato trať obsluhovala vojenské cvičiště na levém břehu řeky a oblast v Pardubičkách na pravém břehu řeky.
Celé území podél toku Chrudimky pod Pardubičkami totiž bylo v první polovině 20. let minulého století přetvořeno ve vojenské cvičiště železničního pluku. Pro výcvik bylo zapotřebí velikého prostoru v členitém terénu s vodním tokem. Mosty spolu se sítí vojenských úzkorozchodných železnic v areálu byly budovány v roce 1923, z tohoto roku pochází pravděpodobně i již zmíněný železný most Kohnovy soustavy.
Součástí cvičiště byla i řada cvičných a stavebních tratí. Jedna z nich, tzv. „Špitálka“ dokázala po svahu vystoupat až ke hřbitovu a vedla až do prostoru dnešní nemocnice.

Šesté zastavení: Přírodní unikátnost lokality Červeňák
Celý prostor někdejšího vojenského prostoru je dnes cenný mimo jiné i výskytem řady chráněných a ohrožených živočichů a rostlin. Dotčená lokalita je chráněným územím v rámci soustavy NATURA 2000, nese označení Evropsky významná lokalita Dolní Chrudimka. Předmětem ochrany je zde vážka klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) – silně ohrožená. Vyskytují se zde také klínatka žlutonohá (Gomphus flavipes) – silně ohrožená, číhalka pospolitá (Atherix ibis) – ohrožená, velevrub malířský (Unio pictorum) – kriticky ohrožený, kuňka ohnivá (Bombina bombina) – silně ohrožená, lejsek šedý (Muscicapa striata) – ohrožený, žluva hajní (Oriolus oriolus) – silně ohrožená, žábronožka letní (Branchipus schaefferi) – kriticky ohrožená, listonoh letní (Triops cancriformis cancriformis) – kriticky ohrožený, lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) – silně ohrožený, batolec červený (Apatura ilia) – ohrožený, ropucha zelená (Bufo viridis) – silně ohrožená, rosnička zelená (Hyla arborea) – silně ohrožená, ťuhýk obecný (Lanius collurio) – ohrožený, žluva hajní (Oriolus oriolus) – silně ohrožená.
Lokalita je tvořena stromovým porostem topolů, jilmů a dubů. V menší míře se vyskytují stromy ovocné. Převahu tvoří bylinná společenstva a travní porosty. Na lokalitě bylo v průběhu posledních 15 let nalezeno 341 druhů rostlin včetně dřevin.

Sedmé zastavení: most zvaný Červeňák
Jedná se o most, který byl postaven roku 1911 při regulaci Chrudimky v centu města nedaleko staré reálky. Šířka vozovky byla 5 m, šířka chodníků 1,5 m. V roce 1935 byl z důvodu nedostatečné kapacity nahrazen mostem novým.
Aby po dobu výstavby nového silničního mostu nebyla doprava přerušena, provedli příslušníci Železničního pluku dočasné posunutí původního mostu o několik metrů severněji. Po dokončení výstavby byl původní most z roku 1911 rozebrán a odvezen o 2 km jižněji do prostoru vojenského cvičiště, kde byl jako silniční most příslušníky Železničního pluku opět postaven přes tok řeky Chrudimky. Pro svůj pozdější nátěr byl most nazýván „Červeňák“.

Osmé zastavení: Rybníčky
Dva rybníčky na levém břehu Chrudimky souvisejí také s činnosti železničního vojska. Poblíž plovárny si totiž nechali vojenští důstojníci zřídit chovné rybníčky s kapry.

Deváté zastavení: Stará vojenská plovárna
Vojenskou plovárnu si v roce 1925 nechali na Chrudimce postavit důstojníci železničního pluku. Dostatečnou hloubku ke koupání a stojatou vodu zajistil jez, který byl budován pod vrchem Vinice.
Plovárnu tvořil parkový komplex s dřevěnými kabinkami na převlékání, s plovoucím bazénem, skluzavkou a vory. Patřila k ní zděná klubovna s tanečním parketem, pět tenisových kurtů a různé atrakce pro děti. Plovárnu využívali pouze důstojníci, jejich rodiny a pozvaní hosté. Scházela se tam pardubická smetánka. Jednou z atrakcí pro děti byla prolézačka stylizovaná jako lodní stožár s hlídkovým košem ze sudu.
Po večerech tam důstojníci pořádali taneční večírky a vyhlášené byly i jejich karetní dýchánky. Vojenská plovárna přestala fungovat po německé okupaci.

Desáté zastavení: Nadjezd
Další součástí činnosti železničního vojska je nadjezd na levém břehu Chrudimky nedaleko OC Kaufland. Na nadjezdu byla vedena normálněrozchodná trať propojující pardubické železniční nádraží s vojenským prostorem. Pod ním byla v jednom poli vedena úzkokolejná drážka vedoucí do technického cvičiště a druhým polem pod nadjezdem měla být vedena nikdy nepostavená přeložka železniční tratě na Chrudim.

Jan Řeháček, jednatel Klubu přátel Pardubicka