V úterý 24.4. proběhla na Nemošické stráni a na Červeňáku exkurze pořádaná východočeskou Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) z Hradce Králové. Zveřejňujeme dojmy jednoho z přespolních účastníků.
Vážení přátelé, k písemnému ohlédnutí po naší přírodovědné exkurzi na Nemošickou stráň a do Červeňáku se dostávám se zpožděním několika dní, ale jsou to dny, ve kterých jsem, možná stejně jako někteří z vás, nosil silný zážitek z pardubické přírody v sobě.
Účast byla 22. Dvě jedenáctky: královéhradecká a pardubická. Nestály však tentokrát proti sobě, ale tahaly za stejnou stranu provazu a mohou tak být tím nejlepším příkladem perfektní spolupráce. Milovníci a ochránci přírody dvou konkurenčních krajských měst se spojili pod vedením kapitána týmu RNDr. Bohouše Mocka z Muzea východních Čech a jeho zástupce Mgr. Filipa Sedláka, místního patriota a znalce historie a reálií zmíněných kouzelných částí Pardubic. Z klíčových hráčů těchto sehraných jedenáctek nelze opomenout známého pardubického politika Ing. Jana Linharta, někdejšího náměstka primátora, a všestranného hráče Ing. Ivana Tláskala na pozici ornitologického křídla. Krátce se do hry zapojil i odborník na pardubické přírodní zázraky Mgr. Ivan Hoza, předseda místní odnože ČSOP. Když už jsem u těch přírodních zázraků, pak k nim rozhodně patří náš nejagresivnější had, užovka podplamatá (kdysi ji tu objevil přímo dr. Mocek!), zlatohlávek skvostný a kruštík polabský, modráskové bahenní i očkovaný a čtyři druhy klínatek. A jelikož spatřit zázrak je samo o sobě zázrakem, zůstalo v těchto případech jen u barvitého líčení našich průvodců. Průvodců zcela důvěryhodných, takže k potutelným úšklebkům a poznámkám nevěřících tomášů vůbec nedošlo.
A co mohli účastníci této přírodovědné exkurze vidět, slyšet a cítit na vlastní oči, uši a nos? Nemošická stráň nabídla záhony česneku medvědího, růžové ostrůvky podbílku, ba i árón plamatý a kokořík vonný. Seznámení se zlatohlávkem huňatým proběhlo hned na počátku. Z cesty ze své druhé, africké, domoviny nabral již sílu slavík obecný, a tak nás oblažil svým silným zpěvem přecházejícím v originální klokotání. Jeho silný hlas dokáže prý překřičet všechny zpěváčky v okolí, dokonce i noční opilce, se kterými si občas, v hodinách duchů, v Pardubicích konkuruje.
Jedinečný zážitek nabízí bývalý vojenský prostor Červeňák se svými starými mosty a přírodou pohlcenými stavbami sloužícími ještě v tomto století potřebám armády. Chvílemi si člověk připadá jakoby přenesen do onoho tajemného českého prostoru Ralsko-Milovice. Takto očarováni nabízejí Mechováci citlivě a nezištně, darem, do sbírky zdejších železných mostů přes Chrudimku, nýtovaný most svinarský. Jsou však slušně odmítnuti s tím, že je tu v plánu přemostění v rámci obchvatu města a navíc tu hrozí vybudování silniční propojky Višňovky (centra) s Pardubičkami, což by mělo pro Červeňák přímo devastující účinky. Tohle naši Mechováci okouzleni okolní přírodou rychle chápou. Pochopili i reálné nebezpečí něčeho tak výjimečného jako je přemnožení mostů nebo-li přemostování. Na rozdíl od Pardubic je Hradec v tomto docela normální. Přes naše dvě řeky je mostů a lávek permanentní nedostatek.
Ale vraťme se k přírodě. Vím, že hodno obdivu je toho v Pardubicích více. Ode dneška však k tomu na čelním místě přiřazuji i Nemošickou stráň a Červeňák. A tento kus země si coby městský přírodní klenot zachování svého přírodního rázu rozhodně zaslouží. Ale tady už ze mě promlouvá odpudivá mechovácká závist.
Za východočeskou Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ)
s poděkováním průvodcům
mirek petr
-©- duben 2018