Území spjaté s počátky Pardubic
Území podél Chrudimky v oblasti kopce zvaného Vinice je spjato s nejstarší historií Pardubic. Na ostrohu nad tokem řeky je ve druhé polovině 13. století doložena existence osady zvané Pordoby, tedy počátků Pardubic.
Archeologický průzkum prováděný v devadesátých letech minulého století v oblasti Pardubiček na strmém svahu 20 metrů nad tokem Chrudimky odhalil základy vesnice, ale zejména sakrální stavby – s největší pravděpodobností kláštera řádu cyriaků spolu s kostelem sv. Bartoloměje, jak je uvedeno v listině vydané papežem Bonifácem VIII. na sklonku roku 1295, která je zároveň nejstarší dochovanou zmínkou o Pardubicích. Zde se tedy na nejvyšším místě nad tokem Chrudimky začala psát historie Pardubic.
Není bez zajímavosti, že pod podlahou kostela sv. Bartoloměje ve vsi Pordoby byl pohřben otec arcibiskupa Arnošta z Pardubic Arnošt z Hostýně se svou ženou Adličkou. Klášter spolu s kostelem a osadou byl opevněn vodním příkopem. To vše bylo zničeno při husitském útoku roku 1421. Poté již klášter ani kostel nebyly obnoveny.
Vinná réva
Již bylo zmíněno, že unikátností této lokality je erozí Chrudimky vznikly strmý 20 metrů vysoký opukový sráz. Tento svah sloužil v 16. století pro pěstování vinné révy. Stráň byla v minulosti opravdu vinorodá a to podle kronik od roku 1523, kdy pozemky pro pěstování révy poskytl měšťanům Vojtěch z Pernštejna. Historické prameny se příliš o pěstování nezmiňují a tak se předpokládá, že vinice existovaly maximálně do třicetileté války.
Oblíbená rekreační lokalita na sklonku 19. století
Asi nejúspěšnější byly pro zdejší lokalitu léta od poloviny 19. století, kdy byl v roce 1843 postaven hostinec a lokalita Vinice se stala oblíbeným výletním místem Pardubáků. Ty sem vozila dokonce z města proti proudu řeky Chrudimky již na přelomu 19. a 20. století loď zvaná Monitor.
Dnešní Chrudimka byla dlouho bezejmenným tokem. Pojmenování Chrudimka se totiž vžilo až na konci 17. století podle tehdejšího královského města Chrudimi, kudy tok řeky protékal a dále meandroval směrem k Pardubicím. Časté povodně však na konci 19. století způsobily regulaci toku a tím i jeho narovnání do vydlážděného koryta až na okraj katastru města. Součástí prací však bylo tehdy před rokem 1910 také vysázení stromořadí podél břehů toku.
Pozůstatky činnosti Železničního vojska
V roce 1919 se Pardubice staly sídlem nově vznikajícího železničního pluku. Pro výcvik tohoto pluku bylo zapotřebí velikého prostoru v členitém terénu s vodním tokem. Proto již na počátku 20. let byla připravována výstavba technického cvičiště na řece Chrudimce pod Pardubičkami. Při polním cvičení v roce 1922 byl u hřbitova v Pardubičkách montován vysoký ocelový most soustavy Roth – Wagner, zatím jen na montované podpěry, a také byla vybudována lanovka až k nemošické stráni se zlomovou stanicí nedaleko uvedeného mostu. V roce 1923 byla položena polní drážka o rozchodu 600 mm z Karantény k Chrudimce, kde byly vybudovány i potřebné mosty.
V letech 1924 až 1925 probíhaly úpravy technického cvičiště na Chrudimce, kde byly mj. zřízeny vysoké náspy. Součástí cvičiště byla i řada cvičných a stavebních tratí. Jedna z nich, tzv. „Špitálka“ dokázala po svahu vystoupat až ke hřbitovu a vedla až do prostoru dnešní nemocnice.
V roce 1934 započala stavba nového Prokopova mostu a vojáci starý ocelový most z roku 1910 nejprve přesunuli o 20 m vedle a nakonec jej v roce 1937 jako dar od města převezli na technické cvičiště, kde je umístěn dodnes. Podle kdysi červeného nátěru se mu říkávalo „Červeňák“. Tento kdysi červeným nátěrem opatřený železný obloukový most jako hlavní dominanta lokality tak dal pojmenování nynějšímu celému přírodnímu území.
Po převzetí vojenského prostoru německou okupační armádou v březnu roku 1939 provoz na vojenských drážkách utichl. V roce 1945 sice vojenské území převzalo opět železniční vojsko, nicméně poválečný provoz na torzu polních drážek v Pardubicích byl mizivý. Provozní výcvik vojenských železničářů se přesunul do České Třebové a pardubické drážky tím zcela ztratily význam. V padesátých letech probíhal v Pardubicích ještě výcvik stavby mostů a zbytky úzkorozchodných tratí na technickém cvičišti byly užívány pro přesuny materiálu. Později cvičiště opanovali ženisté. Působení železničního vojska v Pardubicích trvalo až do roku 1994, kdy bylo usnesením vlády číslo 323 jako takové k 31. říjnu zrušeno. Do posledního působiště, železničních skladů za ulicí S.K.Neumanna, se nastěhovaly různé firmy a na jaře 2005 byl odpojen a zlikvidován i zdejší rozsáhlý vlečkový areál.
Došli jste až sem a pořád vám přísun informací nestačí?
Tak zde je článek o mostech, jejichž pozůstatky můžete v tomto prostoru najít.
Soustava mostů na Chrudimce jako pozůstatek po činnosti Železničního pluku v Pardubicích
Po vzniku samostatného Československa byl v roce 1918 ustaven železniční pluk. Ten našel své sídlo v Pardubicích, kde pro svou činnost využíval nejen terénu v okolí toku řeky Chrudimky, ale také prostoru v okolí města k výstavbě úzkorozchodných železničních tratí a přemostění toku řeky Chrudimky. Pozůstatky této u nás zcela unikátní sítě úzkorozchodných železnic téměř zcela zanikly. Soustava několika mostů se však podél Chrudimky ve více či méně zachovalém stavu nachází dodnes.
Mostní pilíře soustavy Roth – Wagner – cvičný most u hřbitova
Mostní oblouky se tyčí nad Chrudimkou v oblasti pod hřbitovem v Pardubičkách. Mostní pilíře sloužily k výstavbě cvičného mostu systému Roth – Wagner spojujícího vojenské cvičiště na levém břehu a oblast Pardubiček na pravém břehu. Systém konstrukce mostu spočíval v tom, že pospojování šrouby a čepy umožňovalo opakovanou montáž a demontáž konstrukce mostu.
Jednalo se o cvičný most se dvěma mostními oblouky na pravém a s vysokým náspem na levém břehu řeky.
Most Kohnovy soustavy
Železný most Kohnovy soustavy byl součástí vojenské úzkorozchodné drážky zvané „Špitálka“. Tato trať obsluhovala vojenské cvičiště na levém břehu řeky a oblast v Pardubičkách na pravém břehu řeky.
Tzv. Červeňák
Jedná se o most, který byl postaven roku 1911 při regulaci Chrudimky v centu města nedaleko staré reálky. Šířka vozovky byla 5 m, šířka chodníků 1,5 m. V roce 1935 byl z důvodu nedostatečné kapacity nahrazen mostem novým.
Aby po dobu výstavby nového silničního mostu nebyla doprava přerušena, provedli příslušníci Železničního pluku dočasné posunutí původního mostu o několik metrů severněji. Po dokončení výstavby byl původní most z roku 1911 rozebrán a odvezen o 2 km jižněji do prostoru vojenského cvičiště, kde byl jako silniční most příslušníky Železničního pluku opět postaven přes tok řeky Chrudimky. Pro svůj nátěr na bázi suříkové barvy, které mostu dodala červeno-oranžový sytý odstín, byl most nazýván „Červeňák“.
Tento most je složen ze tří částí, což je při bližším pohledu patrné. Střední část je původní Červeňák, ale krajní části jsou jiné. Podle dostupných informací byly vyrobeny v roce 1885 v Sobotíně. Výrobcem krajních částí mostu je pravděpodobně firma Sobotínsko – Štěpánovské železárny a strojírny, která již ale neexistuje.
Nadjezd
Nadjezd se nachází na levém břehu Chrudimky nedaleko OC Kaufland. Na nadjezdu byla vedena normálněrozchodná trať propojující pardubické železniční nádraží s vojenským prostorem. Pod ním byla v jednom poli vedena úzkokolejná drážka vedoucí do technického cvičiště a druhým polem pod nadjezdem měla být vedena nikdy nepostavená přeložka železniční tratě na Chrudim.